To, co jsem si v prváku vysnila, se stalo skutečností díky VOŠce,“

říká bývalá studentka VOŠ v oboru Doprava, Monika Koutná, se kterou jsme měli tu čest se sejít a popovídat si o průběhu studia na této škole.

Co tě vedlo ke studiu na VOŠ?

Zajímal mě obor doprava, který VOŠ nabízí, a nikde jinde v Plzni nebo v okolí podobný obor nebyl, takže se to nabízelo. Vyhovovalo mi denní studium, to nutí člověka do školy chodit a pak se tolik nemusí věnovat samostudiu, ale může volný čas využít pro svoje koníčky, v mém případě to bylo využití volného času pro práci. To byla jedna z mých motivací, proč jít na VOŠ.

Co jsi studovala před VOŠ?

Předtím jsem studovala střední průmyslovou školu strojnickou – obor Technické lyceum a potom jsem zkoušela chemii v Praze, kde jsem ale nebyla vůbec šťastná, a teď i vím, že by mě to do budoucna asi moc nebavilo. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro dopravu.

Takže jsi zkusila úplně jiný obor. Chytl tě?

Bylo to super, moc mě to bavilo.

Jak probíhalo studium na VOŠ?

Probíhalo klasicky jako na VŠ, měli jsme semestry, studijní průkaz na zápočty a zkoušky. Jediný velký rozdíl byl v tom, že jsme museli mít všechno ukončené v každém semestru na rozdíl od VŠ, to byla další motivace se snažit a řádně studium ukončit, aby člověk nemusel opakovat celý rok. Studium bylo volnější a hlavně nás bylo ve třídě málo, takže jsme byli malá parta, skoro rodina. V tomhle ohledu to bylo příjemné a také učitelé byli spíše kamarádští.

Máš nějaké vzpomínky ze studia?

Spoustu vzpomínek, pár přátel, určitě ano.

Řekneš nám nějakou?

Tak třeba když jsme jezdili na exkurze mimo školu tam byla vždycky sranda, užívali jsme si to.

Jeli jsme i do Znojma na soutěž v účetnictví, podpořit našeho spolužáka, tam jsme se samozřejmě řádně opili, potkali jsme tam další lidi z celé ČR, kteří měli stejně bláznivý nápad jet do Znojma soutěžit.

 Máš nějaké oblíbené učitele, na které ráda vzpomínáš?

Určitě pan Holub, myslím si, že to je pro většinu nejoblíbenější učitel, ráda jsem si s ním povídala i o jiných věcech než o škole. Pak vzpomínám na paní Fričkovou z účetnictví, která nás vycepovala, že jsme uměli počítat, jako kdybychom byli ekonomové a ne dopraváci. Tahle dvě jména mi utkvěla asi nejvíce.

 Jakou jsi měla představu o svém zaměstnání? Čekala jsi, že to dopadne takhle?

Doufala jsem, že to tak bude, udělala jsem pro to všechno; a to, co jsem chtěla dělat, opravdu dělám, takže to, co jsem si vysnila v prváku, se stalo skutečností díky VOŠce.

Takže ti VOŠka dala do života hodně?

Určitě, protože ve třetím ročníku v poslední semestru jsme měli povinnou praxi, na které jsem využila svého přání a zkusila jsem jít do firmy Škoda Transportation, kde nyní pracuji. Na základě dobré reference si mě po absolutoriu nechali a já jsem hned nastoupila na plný úvazek.

 Tudíž nebylo těžké si nějakou práci najít?

Nebylo. Ani pro ostatní spolužáky to nebyl zásadní problém, vím, že jsou všichni zaměstnaní, že mají zajímavou práci a problém opravdu nebyl. Mluvím ale za dopravu, nevím, jak to měly jiné obory, ale náš obor byl v tomhle zajímavý.

Jsi spokojená ve svém dosavadním zaměstnání, plánuješ nějakou změnu?

Spokojená jsem, i když je to občas hodně psychicky náročné. Časem uvidím, kam mě osud zavane…

Monice mnohokrát děkujeme za její čas a přejeme, aby se jí dařilo jak v kariérním, tak i v soukromém životě.

František Jakuba a Daniel Utikal