Nejdůležitější je naučit člověka používat to, co si nosí na krku, a umět filtrovat mezi nepřeberným množstvím informací, říká Vlastimil Kaipr, absolvent VOŠ.

Co vás vedlo ke studiu na VOŠ?

Částečně rodinný rozpočet (plnohodnotné tříleté studium), částečně náhoda. Pokud se nepletu, poprvé jsem o studiu na VOŠ očima zavadil na plakátu v tramvaji. Tenkrát to byla novinka, chystal se první ročník, a obor výpočetní systémy mě zaujal. V užším výběru jsem měl ještě obdobný obor na ZČU. Přihláška na VOŠ tenkrát stála tuším 100,- Kč a přihláška na VŠ myslím 250,- Kč. Rozhodnutí jsem nechal až na poslední chvíli, až po čerstvé maturitě, kterou bylo nutno oslavit, a ač jsem odmaturoval z matematiky za dva, zbývalo mi po ní už jen na cestu domů a na přihlášku na VOŠ. S pokrčením ramen jsem si řekl, že to tak asi mělo být, a přihlásil se na VOŠ.

Jakou SŠ jste studoval?

Střední odborné učiliště technické, Karlovarská 99, Plzeň, čtyřletý obor Mechanik silnoproudých zařízení.

Jak probíhalo vaše studium?

Denní formou, s ohledem na vzdálenější bydliště s ubytováním na internátu/koleji (1. ročník Částkova, 2. a 3. ročník Vejprnická). Vždycky jsem byl trochu lehkovážnější, takže ve zkouškových obdobích jsem často první termín bral jako pokusný a vážně bral až ten druhý, nebo třetí, pokud byly nutné. Na jazyky mám celkem nadání, což ovšem mělo minimálně jednou za následek podcenění 80% docházky, protože jazyky byly brány jako praktický předmět, a nutnost vypracování náhradní práce z němčiny. Téma ale nebylo nezajímavé (vzpomínám na překlad článku o havárii Černobylu), tak jsem si to vlastně celkem užil. Ke konci studia jsem podcenil časovou náročnost diplomové práce (14 dní je vážně málo), takže k absolutoriu jsem přistoupil až v druhém termínu, kdy jsem školu úspěšně zakončil.

V čem se liší VOŠ od VŠ?

Základ je shodný, studuje se po půlročních semestrech, kdy je třeba pro pokračování do dalšího semestru vždy splnit stanovené zápočty a zkoušky a studium je zakončeno absolutoriem (u VŠ státní závěrečná zkouška) a dokončením diplomové práce. U vysoké školy (alespoň v době mého studia) je z mého pohledu hlavní rozdíl ve variabilitě. Student si sám vybírá předměty, které bude studovat. Pro úspěšné dokončení studia musí splnit daný počet tzv. „kreditů“. Na VOŠ jsou předměty dány a je potřeba splnit vše, co bylo vypsáno. Navíc se počítá i docházka do hodin, kterou je třeba mít z určitých procent splněnou, což je asi rozumné vzhledem k mladé bouřlivé studentské krvi, bráno z vlastní zkušenosti. Poslední rozdíl, který mě napadá, je pak výsledný titul, který je u VOŠ DiS. (diplomovaný specialista) pro daný obor, u VŠ se různí podle délky studia a studovaného oboru.

Jaké jsou vaše vzpomínky nebo zážitky ze studia na VOŠ?

No pro mě už je to 18 let, tak už si pamatuji rozhodně jen to dobré. Fajn spolužáky, spolužačky i učitele, občasné vtipy studujících i vyučujících, neoficiální zahájení školy zvané Nulák, párečky v druhém pavilonu, tajemná učebna UL4101, SRK team, soutěž o nejlepšího Batmana MHD, školní časopis Vošiny a soudržnost kolektivu. Z těch ostatních intenzivních vzpomínek pak nervozita před zápočty a zkouškami, učení přes noc a radost po konci zkouškového období.

Na které učitele rád vzpomínáte?

Svým způsobem na všechny, ale nejvíc zapsáni u mě jsou: Petr Koucký, Petr Michalík, Irena Zikmundová, Milan Holub.

Jaká byla vaše představa o zaměstnání během studia?

Vcelku variabilní, jako student výpočetních systémů jsem se viděl někde mezi uživatelem CAD systémů, programátorem, „síťařem“ a „systémákem“.

Jaké bylo hledání práce po ukončení studia?

To první pořádné bylo až po vojně. Bylo trochu kulhavé a hopsavé, s vymknutým kotníkem, ale podařilo se asi napotřetí, bez využití služeb úřadu práce, jen s opsanými inzercemi z jejich nástěnky.

Jste spokojen s vaší prací?

Rámcově ano.

Naplňuje vás vaše práce?

Když řeším zajímavý problém, pak ano, ale posvícení nemusí být každý den. Rutina a byrokratické práce občas zatínají drápky, ale asi jen málokterá práce má jen samá pozitiva.

Myslíte, že vás škola dobře připravila?

Jsem schopen dělat to, co dělám, takže ano ? Nejdůležitější je stejně naučit člověka používat to, co si nosí na krku, donutit ho posunout hranice toho, co dokáže tím, že je vyveden ze své komfortní zóny, a vštěpit mu tím nový, lepší způsob myšlení a pomoci vytvořit stabilní základ, na kterém se dá stavět. V dnešní době je už přístup k informacím tak snadný a existuje jich takové množství, že jde spíše o umění z nich filtrovat to podstatné, než o umění se k nim dostat.

Přemýšlel jste během studia na VOŠ o změně oboru nebo školy?

Ne, nejsem přelétavý typ.

Vlastimil Kaipr aktuálně pracuje ve firmě MAJAK-SOFTWARE jako Systémový administrátor. Splnilo se mu tedy to, po čem toužil.

Autor: Lukáš Berka, Tomáš Vácha