Pořád se učím, školou to ani zdaleka neskončilo
Martin Both
Martin je absolventem VOŠ v Plzni na Slovanech. Ještě před ní vystudoval Obchodní akademii v Domažlicích. V současnosti pracuje v marketingu off-road oddělení v Autosalonu Dajbych. Více se dozvíte v pokračování rozhovoru.
Proč jste na VOŠ šel?
Bylo to zrovna po tom, co jsem ukončil studium na strojní fakultě ZČU také tady v Plzni, kde to z více důvodů úplně nevyšlo. Pak jsem přes prázdniny pracoval, ale matka mne přesvědčila, abych zkusil právě VOŠ v Plzni. Teď jsem rád, že jsem tak učinil. Myslím, že většina lidí na VOŠ má podobný příběh, že neuspějí na vysoké, tak vystudují VOŠ a pak případně jdou znovu na vysokou školu.
Jaké předměty jste měl na VOŠ?
Měl jsem účetnictví, němčinu, angličtinu, statistiku – na tu jsme měli vážně pohodáře, komunikace nebo nějak tak se tomu říkalo, dále ekonomika a také webové stránky (HTML, CSS).
Jak probíhalo studium na VOŠ a jak se liší od vysoké školy?
Na rozdíl od vysoké školy je tam více předepsaný řád docházky, víc se to podobá střední škole. A to i v tom, jaký je tam kolektiv lidí. Více jsme si pomáhali, více se bavili. To se týkalo i vyučujících. Na VOŠ mají na studenty více času, více se jim mohou věnovat. V hodinách byla prostě lepší interakce. Největší rozdíl ale byl v tom podle mě nejlepším, co mi VOŠ dala – v praxi. Za to jí můžu opravdu poděkovat. To je ale individuální, jde o to, kde si tu praxi seženete a co tam vlastně děláte. Někdo si stěžoval, někdo firmy střídal, někdo byl pořád ve stejné, a dokonce tam i šel po škole pracovat.
Podělíte se o nějaké zážitky nebo historky z dob studia na VOŠ?
S jednou spolužačkou jsme se účastnili soutěže Junior Achievement Titan. To byla velká zábava. Přivedl nás k tomu pan Holub a šlo vlastně o hru na počítač s ekonomickým tématem. Spolužákům se do toho moc nechtělo, ale nás dva to začalo bavit a celkem nám to i šlo. Zlepšovali jsme se víc a víc, a tak nám pan Holub nabídl účast v celorepublikové soutěži v této hře. Na to jsme kývli, i když jsme úplně přesně nevěděli, do čeho jdeme. Měli jsme ale štěstí a schopnosti na to dotáhnout to až do finále v Praze. Tam jsme skončili sedmí z osmi, díky tomu, že osmému týmu nedorazil spoj. Byla to ale bezvadná zkušenost, atmosféra tam byla skvělá. Na soutěži jsme se s tou kamarádkou také ještě více sblížili, znali jsme se už ze střední školy.
Na jaké učitele rád vzpomínáte?
Určitě na pana Holuba. Doteď nechápu, jak to dělá, ale v každém člověku dokáže vzbudit zájem o nějakou věc a také pozvednout jeho sebevědomí, odhadnout, co ho baví a posunout ho někam. I on sám má nepřeberné množství informací. V marketingu jsem si našel nejen povolání, ale i zábavu.
Jaké bylo ubytování na internátu?
I když se to mnoha lidem nemusí líbit, mně to tady vyhovovalo. Měl jsem tu svůj osobní prostor, našel jsem si spoustu přátel, s některými z nich se i vídám dodnes. Podnikali jsme různé aktivity, k tomu byl výborný i bazén, nacházející se nedaleko od školy. Nejvíc, co mi dal sám internát, byl asi kulečník a stolní tenis.
Nějaké další koníčky?
Jeden z dalších koníčku je jízda na BMX, dále běhám (spíše v zimě) a občas jezdím na horském kole. Na kole si člověk vyčistí hlavu a také je na vše sám, nic mu nenařizuje trenér nebo tak. Prostě si sedne na kolo, a když se rozseká, tak se rozseká – a je to jeho chyba.
Jak jste se dostal ke svojí práci v Toyotě Dajbych a co Vás na ní baví?
Právě přes školní praxi. Poprvé jsem se tam objevil ve druhém ročníku VOŠ a byl to celkově i první marketing, který jsem dělal. Sice to bylo časově náročnější než třeba praxe ostatních, ale bylo to bezvadné. V současnosti dělám nejen nějaké reklamy, ale pro představu třeba i fotky nebo videa, kde představuji různé menší výrobky, zatím jde jen o obraz, bez komentáře, ale do budoucna bych do videí určitě nějaký projev rád doplnil. Do mojí práce patří i průzkum pro Google Analytics a AdWords. Hlavně ale se pořád učím, školou to prostě zdaleka neskončilo.
Prodává autosalon Dajbych pouze auta nebo nabízí i jiné zboží?
Z aut se prodávají primárně Land Rover, Jaguar, Isuzu (pickupy) a od Toyoty dva hlavní modely: Hilux a Land Cruiser. S těmi je trochu problém, aby prošly evropskými normami, jelikož mají značně velké motory, větší než ty, které se prodávají běžně. Máme také jednu “libůstku” a to je sedmičková série Land Cruisera. To je auto, které jezdí již přes 30 let, jako předtím Defender, tak toto je podobné. Je to auto, do kterého nikdo nezasáhl, a funguje, jak má. Toto auto je rozšířeno převážně ve východních státech, a právě k tomu se nebalilo offroad příslušenství. Dále existují spousty úprav, děláme například auta i pro horskou službu. Konkrétně jde o jiné podvozky, zvýšení, navijáky, světla a tak dále.
S Martinem jsme se sešli v Crosscafé v Galerii Slovany, tedy téměř hned vedle VOŠ a SPŠE. Zajímavé pro nás byly určitě nové detaily z prostředí VOŠ i práce v marketingu firmy, prodávající automobily. Po příjemném asi hodinovém rozhovoru jsme dopili a rozloučili se. Přejeme Martinovi hodně štěstí v jeho práci a děkujeme za rozhovor.
Jiří Ježek a Tomáš Kratochvíl
